Od roku 1381 je na několika berkovských listinách připomínán Henzlín z Chlumu. Páni z Chlumu byl drobný šlechtický rod původem na hradě Chlum u Mladé Boleslavi.

V roce 1389 se Henzlín označuje jako „dictus de Chlum residens in Swoykow“.

Údajně měl tři syny –  Petra, Jana a Viléma. 

Zajímavou osobností je Jan z Chlumu. Spolu s bratry a otcem vlastnili rodný majetek, k němuž kromě Svojkova patřily i obce Veselí a Heřmanice. Jak bývalo zvykem, synové z početných zemanských rodů se většinou věnovali vojenské službě. Tak učinil i Jan z Chlumu. Vstoupil do služby jako námezdní žoldnéř vojska uherského a římskoněmeckého krále Zikmunda, pozdějšího císaře. V roce 1402 byl otcem a bratry ze Svojkova vyplacen.

V únoru 1414 Jana v italské Bologni zastihl císařův list s výzvou, aby se vypravil do Čech a doprovázel Mistra Jana Husa na koncil do Kostnice, kde měl Hus obhájit své učení.Jan z Chlumu původně k názorům Husa netíhl, protože jej doprovázela pověst kacíře. V průběhu cesty se oba Janové sblížili natolik, že se z nich stali přátelé a Jan z Chlumu se stal ochráncem Mistra Jana. Nebál se svědčit v Husův prospěch, připravoval jeho osvobození, ale pokus se nepodařil. Upálení Mistra Jana Husa nedokázal zabránit ani  Václav Berka z Dubé se svými přáteli.

Po návratu z koncilu v roce 1417 se Jan z Chlumu stal jedním z mála Husových přívrženců v severních Čechách v Litoměřickém kraji.

(Když se v roce 1415 podepisoval stížný list proti popravě Husově, byl ověšený 300 pečetěmi, chyběly zde však pečetě pánů ze severních Čech, protože ti stáli na straně Zikmundově.)

Jan z Chlumu se vrátil do služeb krále Václava IV. a jeho manželky Žofie.

V roce 1417 o něm čteme, že zastavuje zbytek svojkovského podílu, stává se hejtmanem    na Mělníku, na čas získává majetek Hazmburků – hrádek v Pihelu. Ten byl v husitských bojích zcela zničen. O pihelské panství se vedly boje, až nakonec ho získali páni Berkové z Dubé, jakož i ostatní malá panství až k Žitavě.

Zprávy o Janovi z Chlumu řečeném Kepkovi končí.